|
|
Invaze na Grenadu - Reaganův pokus o prosazení demokracie?
Hřivna, Václav ; Sehnálková, Jana (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Práce se zabývá americkou zahraniční politikou po nástupu Ronalda Reagana do funkce prezidenta. Konkrétně zkoumá, zda invaze USA na Grenadu, ke které došlo v říjnu roku 1983, vyplývala z předem stanovených zahraničněpolitických cílů. Cílem práce je najít a vysvětlit příčiny, proč se USA v čele s Ronaldem Reaganem rozhodly k invazi na Grenadu. Kromě obecné koncepce Reaganovy zahraniční politiky, která je důležitá k pochopení průběhu událostí, je přímo analyzována politika USA vůči Latinské Americe. Práce dále nastiňuje vztahy mezi USA a Grenadou, a to od roku 1979, kdy na Grenadě došlo k levicovému převratu, až do samotné invaze. Současně je zkoumána i vnitropolitická situace Grenady, která sehrála velmi důležitou roli v celém kontextu americké invaze. Ta totiž přišla právě v důsledku chaosu, který vnitrostranické spory a boj o politickou moc na Grenadě vyvolal. Práce se také zabývá důsledky americké akce, a to především otázkou debat o legitimitě operace, které probíhaly v různých sférách jak na vnitrostátní, tak na mezinárodní úrovni.
|
|
|
Zahraniční politika Spojených států amerických vůči Nikaragui po Kubánské revoluci
Černá, Kateřina ; Perutka, Lukáš (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá zahraniční politikou Spojených států amerických vůči Nikaragui mezi lety 1961-1973. Při nástupu administrativy Johna F. Kennedyho v roce 1961 panovaly obavy z vývoje na Kubě a zejména možnosti, že podobný osud se bude opakovat ve státech Latinské Ameriky. Z tohoto znepokojení vznikl do té doby nejrozsáhlejší program zahraniční pomoci - Aliance pro pokrok. Přestože se jednalo o komplexní systém podpory zohledňující jak ekonomické, tak sociální otázky, výsledky Aliance jsou rozporuplné. Příkladem tomu byla i Nikaragua. K objasnění výsledků Aliance pro pokrok na příkladu Nikaraguy tato práce používá metodu případové studie. Syntézou literárních pramenů a sekundární literatury jsou vyhodnoceny jednotlivé cíle Aliance pro pokrok. První část práce se zabývá politickou situací Spojených států jak na domácí půdě, tak ve světovém měřítku. Druhá část práce popisuje charakter Aliance pro pokrok, naplnění jejích cílů a důsledky pro obyvatelstvo Nikaragujské republiky. Práce dochází k závěru, že v případu Nikaraguy, Aliance pro pokrok uspěla v ekonomické sféře. Drtivá většina sociálních otázek však zůstala nevyřešena a hlavní cíl Aliance, vymýtit bídu, nebyl nenaplněn.
|
|
|
Democratic Party's Foreign Policy Voting: A Network Analysis
Mulica, David Robert ; Pondělíček, Jiří (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato práce analyzuje hlasování členů Demokratické strany v 117. kongresu. Konkrétně zkoumá hlasování týkajících se zahraniční politiky USA, tedy zejména hlasování o alokaci finančních prostředků pro dva nejsilnější zahraničně politické resorty exekutivní vlády - Ministerstvo zahraničí (Department of State) a Ministerstvo obrany (Department of Defense), hlasování o rezolucích a dalších legislativních úkonech, ve kterých má kongres pravomoc v zahraniční politice USA. Tato studie se zejména zajímá o volební chování členů tzv. "Congressional Progressive Caucus - CPC", jedno z ideologických uskupení v americkém kongresu, které zejména v posledních letech nabývá na politické síle. Cílem studie je ukázat, zda je "Progressive Caucus" politickou silou, která již vykazuje tendence odlišného hlasování od zbytku demokratické strany, případně kteří konkrétní členové kongresu jsou potenciálně v pozicích mediátorů mezi "CPC" a zbytkem strany v otázkách zahraniční politiky. Studie využívá teorii sociálních sítí jako výzkumnou metodologii pro zpracování a projekci dat o hlasování jednotlivých členů kongresu.
|
|
|
Vliv války v Koreji na zahraniční politiku USA vůči válkám v Indočíně a ve Vietnamu
Špes, Jakub ; Soukup, Jaromír (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Tato práce zkoumá vliv korejské války na zahraniční politiku Spojených států vůči válkám v Indočíně a Vietnamu v období studené války. Korejská válka, která se odehrála v letech 1950 až 1953, měla dalekosáhlé a nesmazatelné důsledky pro zahraniční politiku USA, zejména vůči jihovýchodní Asii, a zkušenosti a erudice získané v korejské válce ovlivnily přístup Spojených států k válkám v Indočíně a Vietnamu v letech 1954 až 1975. K práci jsem využil odbornou literaturu a analýzu oficiálních dokumentů amerického ministerstva zahraničí vydávaných kompilačně pod názvem Foreign Relations of the United States. Práce je rozdělena na tři hlavní části: v první části popisuji termíny spojené s celkovou americkou zahraniční politikou druhé poloviny dvacátého století, v druhé ve stručnosti shrnuji válku v Koreji a ve třetí se věnuji Indočíně, Vietnamu a lekcím z Koreji. V závěru práce vynáší verdikt, že korejská válka měla zásadní dopad na zahraniční politiku USA vůči válkám v Indočíně a Vietnamu.
|
|
|
Komparace zahraniční politiky Spojených států prezidentů Donalda Trumpa a Baracka Obamy v rámci Izraelsko-palestinského konfliktu
Starec, Jan ; Pondělíček, Jiří (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato práce se zabývá analýzou a následnou komparací přístupů obou amerických prezidentů Baracka Obamy (2009-2017) a Donalda Trumpa (2017-2021) v rámci řešení Izraelsko-palestinského konfliktu. Cílem práce je odpovědět na výzkumnou otázku, který z prezidentů zastával větší roli mediátora v mírovém procesu Izraelsko-palestinského konfliktu. Hlavní výzkum doplňují další dvě výzkumné otázky: zaprvé, zda byla pro pokrok v mírovém procesu konfliktu během funkčních období Obamy a Trumpa přínosnější americké role mediátora, či role soudce. A za druhé, jakým způsobem Obama a Trump připravili půdu pro budoucí pokračování izraelsko-palestinského mírového procesu, neboli která z jejich rozhodnutí týkající se mírového procesu mají potenciál přispět k budoucímu řešení tohoto konfliktu. Práce obsahuje analýzy strategií a politických rozhodnutí obou prezidentů v rámci řešení Izraelsko-palestinského konfliktu, v době jejich funkčních období. Následně navazuje analýza a komparace přístupů obou prezidentů, včetně hlavních rozdílů a shod, například v pojetí dvoustátního řešení či dalších klíčových otázek mírového procesu. Na základě provedeného výzkumu autor došel k následujícím závěrům. Větší roli mediátora v mírovém procesu Izraelsko-palestinského konfliktu jednoznačně zastával Barack Obama, nikoliv Donald Trump,...
|
|
|
Vybrané aspekty zahraniční politiky USA v kontextu procesu dekolonizace
Urbánek, Daniel ; Romancov, Michael (vedoucí práce) ; Soukup, Jaromír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá postojem Spojených států amerických vůči procesu dekolonizace, přičemž jejím cílem je identifikovat, zda se americká jednání v tomto kontextu řídila idealistickými či realistickými motivy. Po stručném vymezení těchto dvou paradigmat a popisu toho, jak americká zahraniční politika funguje a kdo jsou její hlavní aktéři, seznamuje práce čtenáře s tradicemi, jimiž je tato politika dodnes ovlivňována - především pak jde o tradici izolacionismu. Hlavní část práce je rozdělena na dva úseky - v prvním probíhá analýza čtyř politických programů, týkajících se Spojených států, konkrétně Monroeovy doktríny, 14 bodů prezidenta Wilsona, Atlantické charty a Charty OSN. V rámci této analýzy je důraz kladen jednak na vliv těchto programů na koloniální systém, jednak na určení, zda splňují spíše idealistické či realistické charakteristiky. Druhý úsek pak nabídne případovou studii zaměřenou na Suezskou krizi, tedy na moment, kdy Spojené státy reálně zasáhly proti evropským koloniálním mocnostem. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Role poradců v americké zahraniční politice
Blažek, Jiří ; Klepárník, Vít (vedoucí práce) ; Koubek, Jiří (oponent)
Diplomová práce Role poradců v americké zahraniční politice má za cíl popsat roli poradce pro otázky národní bezpečnosti. Pohybujeme se v kontextu tvorby politických rozhodnutí (decision-making process) v prezidentském systému Spojených států amerických. Práce je v koncepční části metodologicky vystavěna na jednotlivých typologiích prezidentského řízení amerických administrativ. Popisuje vývoj této disciplíny, která se v americkém akademickém prostředí zkoumá v rámci analýzy zahraniční politiky (Foreign Policy Analysis). Koncepční schéma prezidentského řízení je vystavěno s použitím typologií, které rozpracovali autoři Johnson, George a Mitchell. Teoretické vymezení rolí poradců poskytují modely, jejichž autory jsou Mulcahy, Crabb a Hönig. Práce kombinuje tyto teoretické mřížky a vysvětluje vývoj typologií prezidentského řízení. Problematická specifika Mitchellovy typologie jsou rovněž podrobena kritice. Pomocí teoretických modelů pak práce provádí analýzu empirické reality. Analytická část práce je vystavěna s použitím dvou případových studií, které popisují roli poradce pro otázky národní bezpečnosti v rámci klíčových deliberací prezidentských administrativ, které vedli William J. Clinton (reakce na konflikt v Bosně) a George W. Bush (příprava zásahu v Iráku). Cílem práce je aplikace teorie...
|
|
|
Robert Kagan - život a dílo
Škvorová, Sára ; Charvát, Jan (vedoucí práce) ; Franěk, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá zejména dílem Roberta Kagana. Pomocí diskurzivní analýzy zjišťuje jeho názory na postavení Spojených států amerických ve světě, na roli, kterou by Spojené státy měly na mezinárodním poli hrát. Zároveň se zabývá jeho pohledem na současné světové uspořádání a na jeho možné alternativy. Zkoumá názory a pohled Kagana na cíle americké zahraniční politiky. Rozpracovává prostředky k dosažení těchto cílů stejně tak jako překážky, které dosažení těchto cílů brání. Dále se zaměřuje na vztah Evropy a Spojených států amerických. Zkoumá příčiny a důsledky rozdílného pohledu Američanů a Evropanů na zahraniční politiku a použití moci. Pro dosažení uceleného pohledu na problematiku jsou v práci zahrnuty i názory Kaganových kritiků.
|
|
|
Porovnání zahraniční politiky USA vůči Izraeli: Od George W. Bushe k Baracku Obamovi
Jandus, Lukáš ; Anděl, Petr (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá porovnáním přístupu George W. Bushe a Barracka Obamy k Izraeli. Porovnání provádí ve dvou klíčových aspektech americko-izraelských vztahů, kterými je izraelsko-palestinský mírový proces a americká ekonomická a vojenská podpora Izraele. Práce zkoumá rozdíly v koncepci zahraniční politiky obou prezidentů vůči Izraeli, se zaměřením na vztah George W. Bushe a Barracka Obamy s jejich Izraelskými protějšky, Arielem Sharonem a Benjaminem Netanjahu. Zahraniční politika vůči Izraeli je pak zasazena do širšího rámce politiky na Blízkém východě. Izraelsko-palestinský konflikt je neoddělitelnou součástí zahraniční politiky USA vůči Izraeli a práce je tomu uzpůsobena. Práce je zaměřena první prezidentské období Barracka Obamy a celé období George W. Bushe, avšak s důrazem právě na první období, které bylo pro americko-izraelské vztahy významnější.
|
|
|
Americká zahraniční politika vůči Argentině a Chile během Kissingerovy éry (1969-1977)
Zboženská, Lucie ; Calda, Miloš (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Práce se zabývá analýzou americké zahraniční politiky vůči Latinské Americe v letech 1969-1977. V sedmdesátých letech jí spoluvytvářel H.Kissinger vlivný Poradce pro národní bezpečnost a Ministr zahraničí, který působil ve vládě dvou amerických prezidentů, R.Nixona a G.Forda. Cílem této práce je sledovat do jaké míry a jakým způsobem USA uplatňovaly své mocenské zájmy v Latinské Americe. H.Kissinger, R.Nixon a G.Ford chtěli především zajistit a upevnit mocenské postavení USA ve světě a naopak oslabovat vliv SSSR. Pro tyto účely jsou vybrány jako příklad dvě země. A to Chile a Argentina. Chile v té době patřilo k zemím s nejsilnější demokratickou tradicí a Argentina k jedné z největších a nejvlivnějších (po Brazílii). Na základě zjištění vyplývajících ze sledování jejich politického a ekonomického vývoje je možné zjistit rozdíly v rozsahu a způsobu, jakým USA uplatňovaly svůj vliv na ně. Chile se nepochybně začalo politicky obracet doleva díky svému prezidentu S. Allendemu. Pro USA hrozba objevení nové Kuby byla reálnou hrozbou. Svůj přístup k Chile založila na snaze zasáhnout do politického vývoje země nejprve úplatky, poté podporou opozičních skupin a armády. To vyústilo v násilné nastolení pravicové diktatury Augusta Pinocheta. Argentina se mohla chlubit jedním z nejlépe organizovaných odborových...
|
host ::
RSS.